Alík studentem

Synáček ze vsi od Kyjova studuje v Praze na univerzitě a dojdou mu prachy.
Přemýšlí, jak by je získal a zatelefonuje domů: „Táto, představ si, u nás na škole otevírají kurs pro psy, kde je učí mluvit!“
„Tož nekecej… A co to obnáší?“ diví se otec.
„No pošli Alíka a 15 tisíc a já ho nechám zapsat.“ kuje železo syn.
Prachy dorazily a mladý je zas na pár týdnů v pohodě.
Jenomže po čase dojdou prachy a nezbývá, než tátovi volat znovu.
„Alík? Ten mele páté přes deváté, to už se nedá poslouchat,“ vypráví zvídavému otci,
„ale představ si tati, že u nás na fakultě otevírají kurs, kde učí psy číst!“
„Tož kurňa, když už Alík mluví, tak ať umí i číst!“ furiantsky na to otec.
„Výborně tati, pošli 25 táců a já Alíka přihlásím,“ uzavírá syn.

Na konci školního roku mladému nezbývá, než odjet domù. Co teď?
Tak psa zastřelí. Doma se táta hned ptá: „Tak kde máš Alíka?“
„Ale tato, představ si. Dneska ráno si u snídaně čteme noviny.
Říkám Alíkovi: „Tak dneska jedem dom“, On složí noviny a říká: „To jsem zvědavý,
jestli mě zas táta vezme s sebou, až půjde do lesa šukat Skálovou…“
Táta zrudne a skočí klukovi do řeči: „Doufám, žes ho zastřelil, hajzla prolhanýho!“

„Si piš, tati…“